KG Kozinova

definujeme jako souhrn základních práv a svobod, které jsou přisuzovány každé lidské bytosti.

Historie:
Myšlenka lidských práv vznikla na základě přirozených práv zaručovaných Bohem. Jako první ji vtělila do dokumentu Magna Charta anglická šlechta roku 1215. (v ní Jan Bezzemek slíbil, že nebude zneužívat své moci) Asi nejvýznamnějším filozofem, zabývajícím se touto myšlenkou je John Locke (2.pol 17.stol) ve svém díle Dvě pojednání o vládě - všichni jsou si rovni, šlechta nemá vrozená práva, moc vychází z lidu. Zmínit bychom určitě mohli také jména jako Hugo Grotius nebo Thomas Hobbes (tvůrci tzv. školy přirozeného práva). V období osvícenství se boj o osobní právo vtělil do nesouhlasu s nevolnictvím a poddanstvím a tato práva se také zakotvují v nově vznikajících státech

• Prohlášení nezávislosti amerických osad 1776
• Deklarace práv člověka a občana 1789 (Francie)
  

Pak již přichází období po 2.sv. v. a s ním i OSN, tedy organizace, která má s lidskými právy asi nejvíce co do činění.

Listina základních práv a svobod:
je základní deklarace lidských práv, kterou náš stát přijal v r.1991. Považujeme ji za ústavní zákon tzn. má nejvyšší právní sílu.(ačkoliv reakce se různí, podle některých názorů má sílu pouze obyčejného zákona). Listina základní práva a svobody označuje za nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, čímž dává na jevo, že ona práva nevytváří, ale deklaruje jako přirozená.
Začíná preambulí a dále se dělí do hlav, článků a odstavců.

• Hlava první - obecná ustanovení
• Hlava druhá - lidská práva a základní svobody
• Hlava třetí - práva národnostních a etnických menšin
• Hlava čtvrtá - hospodářská, sociální a kulturní práva
• Hlava pátá - právo na soudní a jinou právní ochranu
• Hlava šestá - ustanovení společná

OSN:
Vytvořila ucelený soubor právních norem na ochranu lidských práv. Tento univerzální a mezinárodně uznávaný kodex mohou přijmout všechny národy a každý člověk se na něj může odvolávat.
Charta OSN: Na zakládající konferenci OSN v San Franciscu roku 1945 spojilo své síly asi 40 nevládních organizací zastupujících ženy, odborové svazy, enické a náboženské skupiny s delegacemi převážně menších států a prosazovali konkrétnější formulaci lidských práv a tak do Charty OSN přibylo několik ustanovení o lidských právech, čímž byly položeny základy pro tvorbu mezinárodního práva v období po roce 1945.
Preambule vyjadřuje: „víru v základní lidská práva, důstojnost a jedinečnost lidských bytostí, rovnost práv žen a mužů, malých i velkých národů“.
článek 1: jedním ze čtyř hlavních úkolů OSN je rozšiřování a podpora „respektování lidských práv a základních svobod všech lidí bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka či vyznání“.
Další ustanovení zavazují státy, aby v součinnosti s Organizací spojených národů usilovaly o dosažení všeobecného uznávání lidských práv.

Tři roky potom, 10.12. 1948 (dnes Mezinárodní den lidských práv) přijalo Valné shromáždění Všeobecnou deklaraci lidských práv. V třiceti článcích deklarace jsou vyjmenována základní občanská, politická, kulturní, ekonomická a sociální práva, která by měla platit pro všechny lidi ve všech zemích. Dnes jsou všeobecně respektována a považována za měřítko pro posuzování jednání jednotlivých států a jsou základním kamenem rozsáhlého systému mezinárodních právních instrumentů na ochranu lidských práv vytvářeného po několik desetiletí.

Články 1 a 2 uvádějí, že „všechny lidské bytosti se rodí sobě rovny co do důstojnosti a práv“ a že mají nárok na všechna práva a svobody zakotvené v deklaraci „bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, vyznání, politického a jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení“.

Články 3 až 21 stanovují občanská a politická práva, na něž má každý člověk nárok. Mezi ně patří:

• Právo na život, svobodu a bezpečnost.
• Svoboda od otroctví a nevolnictví.
• Právo nebýt mučen nebo podrobován krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
• Právo na uznávání právní osobnosti; právo na účinné opravné prostředky; svoboda nebýt svévolně zatčen, zadržován nebo vyhoštěn; právo na spravedlivý proces a veřejné slyšení před nezávislým a nestranným soudem; právo být považován za nevinného, dokud není prokázána vina.
• Svoboda nebýt vystavován svévolnému zasahování do soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence; svoboda nebýt vystavován útokům proti vlastní cti a pověsti; právo na právní ochranu před takovými útoky.
• Svoboda pohybu; právo na azyl; právo na státní příslušnost.
• Právo uzavřít sňatek a založit rodinu; právo vlastnit majetek.
• Svoboda myšlení, svědomí a náboženství; svoboda přesvědčení a projevu.
• Právo na pokojné shromažďování a sdružování.
• Právo podílet se na vládě a právo na rovný přístup k veřejným službám.

Články 22 až 27 deklarace stanovují ekonomická, sociální a kulturní práva, na něž má každý člověk nárok. Mezi ně patří:

• Právo na sociální zabezpečení.
• Právo na práci; právo na stejnou odměnu za stejnou práci; právo zakládat odbory a vstupovat do nich.
• Právo na odpočinek a volný čas.
• Právo na životní úroveň umožňující zdraví a blahobyt.
• Právo na vzdělání.
• Právo účastnit se kulturního života společnosti.

Závěrečné články 28 až 30 stanovují, že každý má nárok žít v takovém sociálním a mezinárodním pořádku, ve kterém mohou být lidská práva uvedená v deklaraci plně uplatňována; že tato práva lze omezit jedině proto, aby bylo zajištěno uznání a respektování práv a svobod druhých a aby bylo vyhověno požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti. Každý člověk je přitom vázán povinnostmi vůči společenství, ve kterém žije.

V roce 1976 vstoupily v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a jeho První opční protokol. K paktu dosud přistoupilo 151 států, k protokolu 104 států.

• Pakt zahrnuje tyto práva: svoboda pohybu; rovnost před zákonem; právo na spravedlivý soud a presumpci neviny; svoboda myšlení, svědomí a vyznání; svoboda přesvědčení a projevu; právo na pokojné shromažďování; svoboda sdružování; svoboda účastnit se veřejného života a voleb; ochrana práv menšin.
• Pakt zakazuje svévolné zbavení života; mučení, kruté a ponižující zacházení či trestání; otroctví a nevolnickou práci; svévolné zatčení či zadržování; svévolné narušování soukromí; válečnou propagandu; obhajobu rasové či náboženské nesnášenlivosti.

Všeobecná deklarace dala nakonec podnět k vzniku asi 80 různých úmluv a deklarací, týkajících se třeba genocidy, práv dítěte nebo práv ženy.

Instituce na ochranu lidských práv:
Rada pro lidská práva: vznikla roku 2006 na popud Kofiho Annana místo často kritizované Komise pro lidská práva.
Vysoký komisař pro lidská práva: Nese hlavní odpovědnost za činnost OSN na poli lidských práv. Je jmenován na čtyřleté období a pověřen mnoha úkoly, mezi něž patří mimo jiné: podpora a ochrana efektivního uplatňování lidských práv pro všechny lidi bez rozdílu, podněcování mezinárodní spolupráce v oblasti lidských práv, účast na formulování nových norem pro lidská práva a podpora ratifikace dohod o lidských právech. Je pověřen reagovat na vážná porušování lidských práv a podnikat preventivní akce.
V současné době tuto funkci zastává bývalá irská prezidentka Mary Robinsonová.

Evropská Unie:
V dobách, kdy bylo evropské společenství známo jako EHS, mělo na starosti spíše hospodářské a jiné záležitosti. Roku 1992 s Maastrichtskou smlouvou dostala EU jiný charakter a dnes tvoří její základní hodnoty lidská práva, demokracie a právní stát. Tyto hodnoty jsou zakotveny v zakládající smlouvě a byly posíleny přijetím Charty základních práv. Respektování lidských práv je nezbytným předpokladem pro státy ucházející se o členství v Unii a základní podmínkou pro země, které s ní uzavřely obchodní či jiné dohody. Z institucí se touto tématikou nějakým způsobem zabývá Evropská komise, Rada EU i Evropský parlament (pořádá pravidelné "rozpravy" o této politice).
Dále Evropská agentura pro základní práva, Evropský veřejný ochránce práv (tzv. ombudsman), Europol ("organizace pro vykonání rozsudku")a Eurojust.
Evropský soud pro lidská práva: Se sídlem ve Strassbourgu, projednává porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stížnost může k Soudu podat buď některý smluvní stát nebo jednotlivci, skupiny jednotlivců či nevládní organizace.

Ombudsman: Prostředník, který zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. Podáváme mu zdarma stížnosti na různé úřady (ministerstvo, ČNB, nebo třeba i Hradní stráž...:) a on by je měl řešit, veřejně vyzvat k nápravě instituce, které pochybily. Vše jde mimosoudní cestou, v krajním případě O. vyzve k zahájení soudního jednání.
náš ombudsman v ČR: JUDr. Otakar Motejl

Nevládní organizace:
Amnesty International:
je dobrovolným sdružením lidí, kterým není lhostejné porušování lidských práv kdekoliv na světe a chtějí se mu postavit, pořádají veřejné akce, kampaně nebo se třeba "jen" podepisují na petice. AI je nezávislá na jakékoli vládě, politické ideologii, ekonomickém zájmu či náboženství, zaměřuje se pouze na nestrannou ochranu lidských práv. AI má více než 2,2 milionu členů, sponzorů a pravidelných přispěvatelů z více než 150 zemí a regionů světa. Mezi jejich hlavní kampaně patří

• Stop násilí na ženách
  
• Zbraně pod kontrolu! kontrola obchodu se zbraněmi
  
• Obrana civilistů v ozbrojených konfliktech
  

• Ochrana nespravedlivě vězněných a pronásledovaných osob

Pořádá různé demonstrace a happeningy na podporu všech zmiňovaných a vysílá své pracovníky do terénu a na jejich stránkách najdete různé urgentní apely a petice.

Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva (IHS):
Mezinárodní a nevládní organizace, sdružuje v sobě národní občanské organizace (civil society groups) a pomáhá jim v boji proti bezpráví.

V ČR v tomto ohledu působí ještě také Člověk v tísni a Nesehnutí.


Na minulých x stránkách jsem popsala x organizací a listin, které se starají o naše zásadní svobody, jak je to s jejich dodržováním doopravdy?
Lidská práva v ČR:
Většinou máme za to, že porušování základních svobod je doménou nevyspělých zemí a států s diktátorskými režimy a že v našem případě jde pouze o minulost. Ale i v ČR je porušování lidských práv každodenní realitou.

• diskriminace menšin (Romové)
  

• dětská práva: 40% dětí zažije šikanu
  

• domácí násilí: V České republice zakusilo rodově podmíněné násilí alespoň jednou v životě 38% žen, z toho jen 8% se odvážilo incident ohlásit na policii.
  

• diskriminace žen: diskriminace v zaměstnání, kvůli pohlaví nebo dětem, nucená sterilizace romských žen
  

• práva vězňů: věznice nedostatečně vybavené a přeplněné, násilní dozorci

Lidská práva ve světě:
K jejich porušování dochází každým dnem. Mezi nejdůležitější ohniska patří:
Čína: Sílu represí komunistického režimu známe z naší minulosti asi všichni. V Číně žije spousta lidí v děsivých životních podmínkách, vykonává se trest smrti a o něčem jako "svoboda slova" se snad ani nemůže mluvit. Existují zde koncentrační tábory a také se setkáváme s odebíráním orgánů vězňům. Navíc má Čína na svědomí další skutky v okupovaném Tibetu - věznění a zabíjení mnichů, ničení klášterů a celé tibetské kultury.Ačkoliv se číňané zavázali plnit právní normy o ochraně občanů před diskriminací díky nadcházejícím OH v Pekingu, ale jsou důvodná podezření, že kvůli nim bude práva porušovat mnohem víc (násilné vystěhování občanů kvůli stavbám, čistky bezdomovců, další věznění z politických důvodů). Nicméně MOV mlčí.
Barma: dnes známá kauza - Lidé se bouří proti vojenské vládě Juntě, nicméně ta všechny protesty potlačuje (i krvavě), zatýká, oběti bojů spaluje a zablokována byla telefonní síť i internet. Teď je v médiích ticho, ví se, že junta ustanovila komisi pro demokratickou ústavu, ale jaký je stav dooporavdy, to nikdo neví.
věznice v Guantanámu: Věznice na Kubě, kam vozí USA zajatce "války proti teroru". Nikdo z více než 700 vězněných nebyl usvědčen z trestného činu, ale přesto byli vystavováni špatnému zacházení a mučení. President Bush je doufejme blízko zrušení celé věznice.
tresty smrti: 69 zemí světa ho má v zákoně, naštěstí ale počet vykonaných poprav stále klesá. V počtu výkonů trestů smrti vede suverénně Čína, k dalším patří např. Iran, Irák nebo USA. Často také dochází k popravování dětí nebo mladistvých.
násilí na ženách: v zemích blízkého východu "vraždy ze cti", kamenování - často velmi shovívavě trestané mužské zločiny, domácí násilí, obchod se ženami,
ženská obřízka: neboli FGM = mrzačení pohlavního orgánu u malých děvčátek, prováděno v 29 afrických zemích u cca 2 mil žen ročně
uprchlíci: odhadem ve světě dnes 17 mil uprchlíků, většinou ze zemí třetího světa, snaží se dostat do vyspělých zemí, ale vlády je nepřijímají. - globální problém.
političtí vězni: neboli "vězni svědomí" hl. v Číně,Bělorusku, Severní Koreji a Kubě.
Nicméně zmiňovat se o nejožehavějších případech porušování lidských práv je velmi choulostivé, neboť nikdy nebudeme mít dostatek informací.


prameny:
www.wikipedia.com
www.europa.eu
www.osn.cz
www.amnesty.cz
www.ihf-hr.org
www.novinky.cz