10. Ekonomické subjekty,trh,nabídka a poptávka,cena, konkurence

Ekonomické subjekty

V ekonomickém životě společnosti mají zásadní význam následující ekonomické subjekty:

• domácnosti: sestávající z jednotlivých členů, kteří mají vlastní ekonomické potřeby, hledají proto cesty k získání statků a služeb (např. směnou), mezi subjekty jsou domácnosti zpravidla nejpočetnější
• firmy (podniky): výrobní, prodejní subjekty či subjekty poskytující služby, jsou ekonomicky činné za účelem zisku
• stát (vláda, samospráva): sestávající ze všech orgánů státní moci, tyto definují pravidla, v rámci kterých budou ekonomické procesy probíhat, stát sám o sobě má též, podobně jako firmy, své vlastní potřeby, kterým vyhovuje vynakládáním dalších prostředků, mezi úkoly státu v ekonomice náleží zejména zvyšování efektivnosti, spravedlivosti a stability ekonomického systému
• zahraniční subjekty: domácnosti, firmy a vlády mimo národní ekonomiku, vstupující do ní zvenčí, platí pro ně ve většině případů zvláštní režim vztahů, musí být zajištěno ošetření jejich postavení v rozdílných právních systémech
• neziskové subjekty: spolky, nadace a strany s ekonomicky obdobným postavením, jako domácnosti s větším důrazem na autonomní přerozdělování; jejich cílem je bezprostřední dosahování konkrétních potřeb bez organizování výroby a směny.

Ekonomické sektory

V ekonomice je možné rozeznat čtyři sektory, lišící se druhem ekonomické činnosti:

• primární sektor: činnost zemědělství, hornictví a příbuzných oborů, ve vyspělých ekonomikách je jeho význam utlumen
• sekundární sektor: zpracovatelský průmysl (např. potravinářství, strojírenství), podíl sektoru ve vyspělých ekonomikách stagnuje
• terciární sektor: služby a související ekonomické činnosti, ve vyspělých ekonomikách zcela dominuje nad ostatními sektory
• kvaternární sektor: činnosti ve vědě, výzkumu, školství, podíl tohoto sektoru prudce narůstá zejména v nejvyspělejších ekonomikách

Ekonomické systémy

Každá ekonomika musí pro zajištění svého fungování splnit několik základních úkolů, které lze shrnout do tří otázek:

• co a kolik vyrábět: definice struktury a množství výroby
• jak vyrábět: stanovení vyrábějícího subjektu, způsobu výroby, určení zdrojů a nástrojů výroby
• pro koho vyrábět: pravidla, podle kterých dojde k rozdělení produktů mezi spotřebitele

Vzhledem k tomu, jakým způsobem výše uvedené otázky řeší různé ekonomické systémy, je možné rozeznávat následující významné skupiny:

• zvykový systém: v současnosti existuje už jen u primitivních kultur, ekonomické chování je zde určováno tradicí (zvyklostmi)
• centrálně plánovaný systém: v minulosti aplikován v ekonomikách východního bloku a v průběhu 20. století v některých dalších zemích, ekonomika je řízena na základě centrálního plánu, další činnosti jsou určovány plánováním na nižších úrovních, charakteristický je státní (a podnikový) monopol
• tržní systém: v 19. století částečně uplatňovaný vyspělými (především) evropskými zeměmi, charakteristická je zcela (liberální) neregulovaná ekonomika, na kterou má vliv pouze trh, bez jakýchkoliv zásahů ze strany státu
• smíšený systém: vychází z tržního systému, zapracovává však možnost zásahů státu, a to v případech, kdy standardní tržní mechanismy selžou, dnes smíšený systém zcela převládá ve vyspělých ekonomikách

Trh

Trh je místem vzájemného působení poptávky, nabídky a ceny. Je uskutečňován jako koupě a prodej, bez ohledu na formu (neboli, na trhu může být vyměněno zboží za peníze, zboží za zboží, převody peněz).

Existuje trh volný (tedy takový, kde pro všechny platí stejné podmínky), nebo trh regulovaný, kde existuje někdo, kdo usměrňuje obchod mezi jednotlivými subjekty, tím většinou bývá stát. V druhém případě se jedná většinou o obchod se státními zakázkami, nebezpečnými komoditami a podobně.

Rozdělení trhu

Volný trh lze rozdělit na dvě složky:

Trh statků a služeb

Na trhu statků a služeb tvoří firmy nabídku a zákazníci poptávku. V podstatě se jedná o běžný každodenní obchod

Trh výrobních faktorů

Tento trh není již tak viditelný, jako je tomu v předchozím případě. Na trhu výrobních faktorů tvoří poptávku firmy, shánějící pracovní sílu a nabídku lidé, tedy ta pracovní síla.

Druhy trhů

V ekonomice rozlišujeme následující druhy trhů:

1. Trh spotřebních předmětů
2. Trh výrobních prostředků
3. Trh práce
4. Finanční trh – trh peněžní a kapitálový

Trh práce je jako každý trh charakterizován nabídkou a poptávkou. Abychom porozuměli trhu práce, je třeba znát pojmy:

• Mezní produkt práce: přírůstek produktu dosažený výrobou produktu posledního zaměstnance
• Peněžní mezní produkt práce: přírůstek peněžního příjmu dosažený prací posledního zaměstnance.

Při růstu zaměstnávané práce mezní produkt práce postupně klesá, jelikož na další zaměstnávané pracovníky připadá stále méně výrobních faktorů (půda, kapitál, …)

Finanční trh je systém institucí a instrumentů, zabezpečující pohyb peněz a kapitálu (nabízeného ve formě cenných papírů) ve všech jeho formách mezi různými ekonomickými subjekty; a to na základě poptávky a nabídky. Poptávka na finančním trhu má celkem 3 kritéria, a těmi je bezpečnost, likvidita a výnosnost pořizovaného kapitálu.

Tržní mechanismus

Ke správné funkci trhu je zapotřebí, aby byly splněny následující 3 podmínky:

1. nasycenost trhu – nabídka nepatrně převyšuje poptávku
2. konkurenční prostředí – svobodné rozhodnutí o výrobě (produkty, jejich cena, množství apod.)
3. otevřenost – volný přístup tržních subjektů na trh

Alokace trhu

V tržním prostředí je nabídka řízena poptávkou. Je-li po nějakém produktu, zboží, komoditě, službě, lidském zdroji, … dlouhodobá poptávka, pak se pro něj dříve či později vytvoří (alokuje) nabídka. (O nic méně platí i pro tzv. „černý trh“.) Klesne-li později tato poptávka (například proto, že je již nasycena), dříve či později dojde k tomu, že nejméně úspěšný ze subjektů nabízejících toto zboží nebo službu bude nucen s nabídkou skončit nebo se přeorientovat na něco jiného. Nabídka sleduje poptávku v složitém diferenciálním vztahu s mnoha faktory, ale vždy se snaží poptávku nasytit v té míře, v jaké je „hlad“ po daném zboží či službě. Proto například v centru velkých měst může existovat několik bufetů, směnáren, restaurací nebo hospod (subjektů nabízejících stejné zboží) doslova jedna vedle druhé, zatímco v malé obci by v případě existence dvou obchodů se stejným zbožím musel ten méně podnikatelsky úspěšný dříve či později vyhlásit bankrot. Princip sledování poptávky nabídkou a zejména vytváření nabídky na základě poptávky, se nazývá alokace trhu.

Nabídka a poptávka

Nabídka a poptávka (Supply and demand)je základní teorie mikroekonomiky o vztahu mezi poptávkou a nabídkou na trhu, vyvinuté Alfredem Marshallem. Pokouší se vysvětlit a předpovědět změny v ceně a množství zboží na konkurenčních trzích. Tento model je první aproximací pro popis dokonale konkurenčního trhu. Tvoří jeden z nejzákladnějších principů moderních ekonomických škol.

Nabídka

Nabídka (značí se S od angl. supply) je množství zboží, které chce obchodník prodat za zvolenou cenu. Popisuje ji nabídková křivka. Nabídka je nejčastěji reprezentována rostoucí funkcí.

- Dělíme na Nabídku přebytečnou a nedostatečnou.

Nabídka nedostatečná :

- Na trhu je nedostatek zboží, výrobci cenu zvýší, potom část kupujících je ochotna zaplatit cenu vyšší. - Vyšší cena vyvolá větší zájem výrobců ( prodávajících ) o výrobu a prodej tohoto zboží a začnou jeho výrobu rozšiřovat. - Roste nabídka a cena zboží začne klesat. Při určité ceně se nabídka a poptávka vyrovná.

Nabídka přebytečná :

- Výrobce v tomto okamžiku cenu sníží. Roste tím počet kupujících, kteří si za nižší cenu mohou zboží koupit.

Poptávka

Poptávka (značí se D od angl. demand) je ekonomický pojem vyjadřující objem zboží či služeb, které si kupující chce koupit na trhu za určitou cenu. Rozlišujeme elastickou poptávku (pružnou), která výrazně a rychle reaguje na změny cen (obvykle postradatelné a snadno nahraditelné zboží), neelastickou poptávku (nepružnou), která na změny cen reaguje pomalu a omezeně (obvykle jde o zboží a služby, bez nichž se nejde obejít a které nejde dost dobře nahradit, jako je pitná voda či sůl). Speciální variantou je jednotkově elastická poptávka, kdy poptávané množství klesne (či vzroste) přesně o tolik procent, o kolik vzrostla (či klesla) cena daného zboží či služby.Poptávka je popisována poptávkovou křivkou, která je vyjádřena klesající funkcí.

Dělení poptávky

• Agregátní poptávka – neboli celková poptávka, je to poptávka všech kupujících po všech druzích výrobků. Používaná v makroekonomii. Spolu s agregátní nabídkou se na základě ní posuzuje rovnováha na trhu.
• Tržní poptávka – je to poptávka všech zákazníků po konkrétním výrobku.
• Individuální poptávka – je to poptávka jednoho kupujícího po konkrétním výrobku.

Cena

Cena je směnná hodnota statku, služby, tj. protihodnota potřebná pro získání zboží nebo služby ve směně. Obvykle se vyjadřuje peněžitou částkou, kterou je třeba při získání zboží (služeb) zaplatit za jednotku množství. Pojem cena zahrnuje též zvláštní druhy odměňování, jako např. mzdu, kurz, úrok, nájemné.

Marketingový význam

Cena je jedním z nejvýznamnějších marketingových nástrojů, obsažených v marketingovém mixu. Jako jediný totiž přímo vytváří finanční prostředky. Závisí například na platebních podmínkách, struktuře trhu, životním cyklu produktu resp. úvěrových podmínkách.

Faktory ovlivňující cenu jsou:

1. Vnější - ekonomičtí činitelé (kupní síla spotřebitele, inflace, konkurence), právní faktory (platná legislativa, postihy při nedodržení pravidel), společenské (sociální struktura obyvatel)
2. Vnitřní - marketingové cíle, náklady na výrobek, začlenění ceny do organizace podniku

Metody stanovení ceny

Používané způsoby tvoření cen.

Nákladově orientovaná

Jinak také nazývaná kalkulace - stanovuje se součtem nákladů na spotřebované suroviny, ke kterému se připočte přirážka (obchodní marže). Používá se ve všech oborech, ve kterých se může vyčíslit nákladovost výrobků (pohostinství, oděvnictví atd.). Výhodou jsou jasné vstupní náklady a teoreticky neomezená marže.

Orientovaná na konkurenci

Také konkurenční - vychází z předpokládaných cen konkurence resp. dominantního prodejce. Může se ale stát, že výnosy nebudou dostatečné a nepokryjí náklady.

Dumpingová cena

Cena nepokrývá náklady, výroba je dotovaná.
1. Nastavuje se za účelem likvidace konkurence.
2. Pod cenou prodáme základní výrobek, službu atd. a spoléháme, že vyděláme na drahých doplňcích, náhradních dílech, servisu, službách a podobně.

Orientovaná na poptávku

Pohyblivá cena - závisí na ochotě kupujícího koupit produkt. Jinak řečeno: čím více je spotřebitel ochoten zaplatit, tím více se cena zvyšuje.

Konkursní

Používá se v případě, že je firma v likvidaci. Správce musí prodat majetek firmy co nejrychleji za co nejvýhodnější cenu.

Konkurence

Monopolistická konkurence

Monopolistická konkurence (také Chamberlinova konkurence) je typ nedokonalé konkurence stejně jako oligopol nebo monopol.

Dokonalá konkurence

Dokonalá konkurence je teoretický model trhu, ve kterém platí následující předpoklady:

• Existuje velký počet kupujících a prodávajících, z nichž žádný nemůže ovlivnit cenu nebo velikost výstupu odvětví.
• Produkce odvětví je homogenní.
• Neexistují bariéry vstupu do odvětví a výstupu z něj.
• Všichni prodávající a kupující mají dokonalé informace o cenách a množstvích zboží směňovaných na trhu.
• Firmy maximalizují zisk, spotřebitelé maximalizují užitek.

Tyto předpoklady jsou tak silné, že tento model v realitě neexistuje. Slouží však pro základní pochopení fungování trhu a odvíjejí se z něj další tržní modely.

Firma v podmínkách dokonalé konkurence rozhoduje pouze o velikosti výstupu, výše ceny produkovaného statku jí je dána exogenně (je v pozici tzv. price takera).

Monopolistická konkurence

Zde je porušena zejména druhá podmínka, tj. výrobky nejsou identické (např. tatranky se od sebe liší obalem a chutí, ale jinak jsou celkem podobné), a to dává prodejci možnost ovlivnit jejich cenu. Monopolistická konkurence je tržní strukturou nejvíce připomínající dokonalou konkurenci (zejména tím, že uvažuje velký počet firem na trhu a značnou mobilitu firem mezi jednotlivými trhy).

Zdroje: Wikipedie

                     Odmaturuj ze společenských věd, Didaktis

                     Zápisky z hodin ZSV

Vašek Kopáček