Jdi na obsah Jdi na menu
 


otázka č. 2 Literatura antického Řecka a Říma

ŘECKO:
kulturní leader své doby
1. Homérské období: 12.-8. př.kr.
v tomto období působil Homér, napsal:
Illias: psáno v hexametru, "bible pro Řeky", jejich duchovní zázemí, rozsáhlý veršovaný epos, cca 15 000 veršů.
děj se odehrává v Trojské válce. Hlavní linií je příběh, který začíná jako spor mezi Agamemnónem, velitelem řeckých vojsk a Achillem, jeho nejudatnějším bojovníkem, jemuž Ag. vzal Bríseovnu, Ach. se rozhodne nebojovat a tak si jeho přítel vypůjčí jeho zbroj, aby si vojsko myslelo, že stále bojuje a nepozbylo odvahy, ale je zabit Hektorem. Ach.pomstí jeho smrt, ačkoliv to znamená smrt i pro něj samého. Je tam mnoho odboček.

Odyssea: epos o 12 000 verších, pokračování Illiady, o tom, jak se Itacký král Odysseus 10 let vrací z Trojské války, Poseidon mu totiž působí nesnáze, protože oslepil jeho syna.
epos nepřímo líčí spoustu dalších příběhů - o Trojském koni aj...

2. Archaické období: 8.-6. stol př.kr
epiku nahrazuje lyrika, vzniká bajka, epigramy a spousta nových meter, osamostatňuje se hudba.

Ezopova bajka

Básmířka Sapfó: žila na ostrově Lesbos, založila tam básnířskou a taneční školu, psala básně na dívky, s nimiž tam žila, dochovala se ale jen 1 báseň.

Anakreón: opěvoval víno a lásku --> "anakreónská poesie" - víno, ženy, zpěv

3. Attické období: 5.-4. stol
největší kulturní rozvoj, centrum jsou Athény, rozvíjí se hlavně drama - vychází z náb.slavností boha Dionýsa, dělí se na:
tragédii - špatný průběh, tragický konec
komedi - nic vtipného, také smutný průběh, jen nemá tak tragický konec.

Aischilos: zal. tragédii, zavedl dialog, napsal:
Oresteia - Or. matka zabila svého mažela Agamemnóna, Oresteion se jde poradit s bohy co dělat, povědí mu ať ji zabije taky, Athéna poté soudí, jeli vinen nebo nevinen, soud ho osvobodí.

Sofoklés: napsal až 120 her, zachováno 7, zavedl 3. herce
Electra
Oidipus Vladař: bozi řekli, že zabije otce, ožení se se svou matkou a bude s ní mít děti, on, jelikož neznal své rodiče, to skutečně udělal a pak se oslepil, aby to neviděl.

Antigona: má 2 bratry, kteří padnou v boji, vládce Kreón jednoho nechce nechat pohřbít, ale A. se zákazu vzepře a chce ho pohřbít, je uvězněna v jeskyni a než přijde jeho syn Haimon, který ji miluje, ona se obesí.

Euripidés: zavedl spouštěcí stroj, napsal:
Médea: kouzelnice se zamiluje do Jásona, ale jelikož se o něj zajímá i princezna Korintu a on je rozumný, dá přednost jí. Médea pak zabije princeznu, krále i svje děti, které s ním měla...

Hérodotós: otec dějepisu, jako první psal o historických událostech.

Thúkýdidés: je objektivní používá prameny, píše o peloponéské válce.

Démostenés: nejvýznamnější řečník, vystupoval x králi Filippovi II. (--> "filipiky"= řeči x někomu)

Aristofanés: komedie

ŘÍM:

1. Archaické období: 3.-2. st př.kr.
Velký obdiv k Řecku, napodobování řeckých předloh, rozvoj tragédie a komedie.

Plautus: vytvářel typické postavy, běžné v každé době (prostitutka, zamilovaný mladík, chvástavý voják) = nadčasové!
Komedie o hrnci: předloha pro Molierova Lakomce

2. Klasické období - Ciceronské: do 31. př.kr.
doba 1.republiky, zlaté období římské prózy

Marcus Tullius Cicero: řečník, angažovaný v politice, měl vliv i v humanismu, dodnes se studuje. Pak ale podporoval Octaviana x M.Antoniovi a ten ho nechal popravit.
Čtyři řeči proti Catilinovi: odhalil spiknutí proti vládě.

Gaius Julius Caesar: Zápisky o válce galské - cenný pramen pro dějiny z. Evropy.

Seneca: literát, zpracovává mýty a příběhy
Phaedra (Faidra): dcera hkrále Thesea, chtěla svést svého nevlastního syna Hypolita, tragédie.

Tacitus: historické spisy o době císařství
Annale (Letopisy)
Histoiriae (Dějiny)

Publius Ovidius Naso:
Umění milovat: sbírka rad, jak si získat a udržet lásku, milostná poesie
Proměny: cca 250 mýtických příběhů, kde se odehrává jakákoliv proměna člověka v něco.
Tristia: žalozpěvy, které psal, když byl z neznámých důvodů ve vyhnanství.
Listy z Pontu

Gaius Valerius Catullus: milostné básně milence Lesbii.

3. Stříbrný věk (Postklasické období, Augustinovo obd.) 14-117 n.l.
v poesii epika, bajka, epigram, satira, v próse dějepisectví, rétorika, satirický román.

Petronius: za vlády císaře Nera byl rozhodčí ve věcech vkusu
Satiricon: román, který satiricky popisuje svou dobu, dochován jen ve vzorcích (--> 1.satira!)

Marcus Valerius Martialis: psal epigramy (=původně krátký nápisek na hrob nebo na dárek) a krátké výsměšné a hodnotící zprávy o lidech ve svém okolí s duchaplnou pointou.

4. Úpadek imperia : do r. 476
slavné právnické spisy


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář